Probuzení
Otevíráte oči, jenže místo světla, které by vám ozářilo sítnice a vy díky tomu viděli, kde se nacházíte, pustíte na své oči jen tmu, tmu, která je jen o málo temnější než ta, která se nacházela za zavřenými očními víčky. Po pár vteřinách si uvědomíte, že ležíte na studené podlaze a kolem vás zaslechnete dýchání dalších osob. Kde to sakra jsem? Tato myšlenka nejspíše každému z vás prolítne hlavou dřív či později a za touto myšlenkou nejspíše bude následovat další a to taková, která bude znít zhruba takto: Co se kurva stalo?
Po několika dalších okamžicích, kdy se vám oči přizpůsobili okolní temnotě zjistíte, že v kruhové místnosti, v jejíž zdech je vestavěno jedenáctero na chlup stejných dveří, bez jediného okna, je dalších deset lidí, které jste ještě nikdy neviděli. Po dalších chvílích, které vám připadají jako nekonečné hodiny, dny nebo možná snad i roky, jste každý do jednoho uslyšeli strojový zvuk: Pozor, pozor! Do odvolání je vydán zákaz vycházení z vašich pokojů, dokud nebude uzavřena poslední tajná hospoda Strahovských kolejí. Po skončení hlášení, místnost opět naplňuje pouze ticho. Začínáte si vybavovat, co se to zhruba před deseti hodinami stalo. Byli jste omráčení a odvlečeni do této místnosti, aby nikdo nemohl okusit poslední čepované pivo Strahova, ne-li poslední čepované pivo na světě. Je jasné, co každý jeden z vás musí udělat, je třeba se dostat do poslední Strahovské hospody v čas a vychutnat si skvěle vychlazený zlatý mok s pěnou, jenž není svou konzistencí příliš daleko od smetany. Závod začíná a je jen na vás, jakou cestu si zvolíte. Zdali budete vše řešit brutální silou, skvělou schopností vyjednávat, či se pokusíte projít zákeřným bludištěm plným pastí a hádanek.
Jedno je ale jisté, každý jeden z vás bude potřebovat své vybavení, bez kterého se jen těžko dobere cíle svého putovaní a ono vybavení ať už kovový boxer, běžecké boty, nebo rtěnka se nachází na vašem pokoji. Hra začíná. Pro úplný začátek je ale nutné vybrat si dveře, kterými zahájíte svou pouť.
