Ignác se zvedne ze studené podlahy. Po vyslechnutí hlášení jakoby ho přepadl amok. Posilněn hrůzostrašnou představou posledního čepovaného piva bez rozmyslu a bez jakéhokoliv ohledu na své okolí vyběhne směrem z kulaté místnosti do jedenáctých dveří, které rozráží svými hrubými, ale stále lehce otupělými pěstmi.

Proběhne, a prudce se zastaví. Až v momentě, kdy se dveře zavřou si uvědomí, kde stojí. Před ním se otvírá známá chodba. Stojí na počátku chodby obdélníkového půdorysu, kde na konci první a na začátku třetí třetiny délky jsou vidět schodiště. Mnoho dveří po stranách. Sušáky na prádlo, na nichž se nachází nejrůznější směs oblečení - od spodního prádla po mikiny, nejrůznějších velikostí a barev. Z nejbližší místnosti se valí smrad (či vůně, záleží na tom, jak moc si libujete v pachu spálené čínské polévky).

Snad pár vteřin trvalo, než se Ignác vzpamatoval ze změny prostředí a onoho mdlého světla, jež každou strahovskou chodbu osvětluje. Potom si však všiml poměrně choulostivé situace. Stojí za zády dvojice mužů, kteří prochází od pokoje k pokoji, klepají na dveře a se slovy: „Dobrý večer, prosím předložte mi váš občanský průkaz,“ legitimizují jednotlivé obyvatele pokojů. Jak jsem psal výše, Ignác jim stojí přímo za zády, ale jak se zdá, zatím si ho dvojice můžu, z nichž jeden je menší než Ignác a druhý vyšší zhruba o hlavu a široký přibližně jak je Ignác dlouhý, nevšimli.

Ignác, neznaje příliš mnoho jiných řešení, než hrubé síly, se rozhodne, že vyjednávat s policisty nemá cenu. Rozhodne se využít své výhody a hodit nejbližší hasící přístroj, pokud je to možné, na menšího policistu a tím ho omráčit, zatímco s tím větším si pokusí poradí v pěstním souboji, ve kterém využije své zkušenosti z mnoha večerů hospodských bitek. Doufá, že mu stihne napálit svůj pravý hák dříve, než si všimne, co se stalo jeho kolegovi a nedejbože tasí třeba zbraň.

Se zuřivostí sobě vlastní Ignác vybíhá. V jedné chvíli popadne hasičák a v druhé už stojí před dvojicí mužů a chystá se akorát udeřit, když se menší policista otáčí. Nicméně Ignácův záměr vychází. Hasicí přístroj perfektně plní svou funkci a menší policista upadá do bezvědomí. Druhý vyšší policista, rozzuřen omráčením svého spolupracovníka, se vydává na zteč, těžko říct kde se to v něm vzalo, ale kopl Ignáce kolenem přímo mezi žebra, div že nebylo slyšet prasknutí. Bohužel pro druhého policistu, tato skutečnost Ignáce jen více rozzuří a ohání se hasícím přístrojem po druhé. Proud krve se vyvalí z nosu a tlouštík ustoupí o pár kroků dozadu. Ignác na nic nečeká a druhou ranou hasícího přístroje už definitivně tlouštíka omračuje. Souboj trval jen pár chvil, ale byl zuřivý. Ignác se drží za bolavá žebra. V jedné ruce stále drží hasící přístroj a rozhlíží se po nejvrchnějším patře nějakého Strahovského bloku. Co dalšího ho čeká?

-Ignác získal v předchozím kole další bod do atributu Odolnosti

Ignác, popadaje se za svá bolavá žebra, vyhrkne několik nepříjemných slov na účet právě skolených policistů. Snažíce se popadnout dech zavzpomíná na svá mladá léta na střední škole, kde s kamarády běžně dostávali výprask od měšťáků, kteří s jejich způsobem života nesouzněli. Co na tom, že se svými kumpány zmydlili fanoušky soupeřícího fotbalového týmu, hodili do davu pár kusů pyrotechniky a skandovali ACAB? To přece ještě žádnému fízlovi nedává právo, aby ho spoutal a nechal celou noc vyslýchat. Kdepak, pomyslel si, tihle dva hajzlové si žádné slitování nezaslouží. Po krátkém rozjímání ho opět přepadne žízeň. Ví, že jestli chce mít nějakou šanci dostat orosené, čepované pivo, musí si vzít vybavení ze svého pokoje. “No jo, jenže kde -au- jsem?” si zabručí pod vousy. Rozhlédne se kolem sebe a usmyslí si, že sejde po schodech opatrnými kroky, aby ještě více neubližoval svému tělu po těžké bitce. Když pak vyjde před blok, uvidí tabuli s číslem a bude schopen se přesunout do své cimry na bloku 11, nebo alespoň co nejblíže mu jeho nohy dovolí.

Ještě než opustí patro, prohlédne si hasící přístroj, který mu pomohl při souboji. Namočí si prsty do krve tlouštíka a nakreslí na bílou část značení hasičáku usměvavý obličejík. “Budu ti říkat Síča”, zatváří se na přístroj tak mile, jak jen to při jeho obličejových dispozicích a stále v bolestech lze. Cestou po schodech se naposledy ohlédne na omráčené policisty a přitiskne si Síču co nejpevněji k sobě.

Uplyne několik okamžiků, kdy se Ignác tyčí jako sto šedesáti centimetrová hora - div se mu od úst nevalí sliny a pára. Se svým novým nejlepším přítelem schází po schodech a za sebou nechává několik lidí, které hluk potyčky vylákal ze svých pokojů. Když sejde první dvě patra, zjistí, že tam nikdo není a už už se zdá, že v klidu vyjde z bloku, jenže na jeho samotném konci se objeví překážka - na vrátnici stojí další dvojice mužů, kteří kontrolují příchozí a odchozí obyvatele. Ignác tam stojí a náhle jak blesk hlavou mu projede uvědomění, a to, že se totiž celou dobu nachází na bloku 11. Takže Ignác rychle vybíhá do pokoje před ním. Zde se nachází nejrůznější všehochuť včetně boxovacího pytle, poloprázdné basy jedenáctek, a dalších věcí, co si člověk může jen přát.

Ignác popadne z basy jednoho ze svých posledních lahváčů a na ex jej vypije. Osvěžený se rozhodne, že jestli má najít poslední hospodu, bude potřebovat rychlost. Otevře tedy skříň a pokusí se v ní najít své běžecké boty a starší batoh, do kterého by si na cestu vzal palivo, tedy další dva lahváče. Musí být přeci posilněn, až bude hledat čepované pivo.

Rychlý a zkušený pohyb rukou a zátka od piva už letí vzduchem, a ač je pivo poměrně teplé, má na Ignácova bolavá žebra blahodárný efekt. V okamžiku, kdy jeho hrdlo svlažila hořká perlivá tekutina, Ignác cítí, jak se jeho životní síla obnovuje. Není čas ztrácet čas - tak by jeden mohl vyjádřit Ignácovo jednání. Beze strachu či rozmyslu bere batoh a do něj strká další dvě lahve piva. Ty jen cinknou, jak dopadají na dno batohu. Ignác vybíhá ze dveří, zavírá je a v tu chvíli si uvědomí, že má obrovské štěstí, jelikož právě vybíhá hlídka do vyššího patra - nejspíš k policistům, které Ignác uzemnil. Co Ignác udělá teď, když je vybaven batohem, pivem a Síčou? Co se bude dít dál?

Ačkoliv se Ignác nikdy nebojí vrhnout po hlavě do jakékoliv pranice, moc dobře ví, že s dalšími policisty nemůže ztrácet svůj drahocenný čas. Seběhne po schodech dolů k vrátnici. Vrátný na našem bloku je známý tím, že kecá s kýmkoliv a kdykoliv, i když dotyčný třeba spěchá vyzvednout si své prádlo z pračky. Ignác se s ním pokusí prohodit pár slov a kdo ví, třeba ho dovede na správnou stopu….a když ne, vždycky může použít násilí a pod pohrůžkou z něj jakoukoliv informaci dostat. Se všemi lidmi, kteří během dne projdou hlavními dveřmi není možné, aby něco nezaslechl o tajné hospodě. Hned po tom, co s vrátným Ignác dokončí rozhovor, se rychle pokusí přesunout na místo, kam ho vrátný navedl.

Ačkoliv je Ignácovi plížení prakticky proti srsti, nakonec se ukáže, že je v němo poměrně dobrý, a nebo mu nikdo nevěnuje žádnou skutečnou pozornost, protože mnohem důležitější jsou dva omráčení policisté ve vyšším patře. Ignác se bez potíží dostal, až k vrátnému. Rozhovor s ním proběhl celkem rychle Ignác vlastně ani nemusel nic extra říkat, protože vrátný, který Ignáce zná ví víc, než dobře po čem jeho srdce prahne. Hele nevim kde ta hospoda je. Zaslechl jsem že se jí říká sekce devět no a taky to že má mít něco společnýho se Silicon hillem, takže na tvém místě bych zkusil nějaký místa co s ním nějak souvisí. Řekne vrátný. No a jak mu vrátný poradil tak Ignác učinil a faktem je, že štěstěna opravdu stála při Ignácovi, jelikož dvojice strážných u dveří zřejmě také zamířila dovnitř bloku, a tak je průchod blokem bezproblémový. Ignácovi kroky míří přímo ke grill centru a všímá si že přes jeho plot akorát přelezla postava a míří kamsi po silnici směrem ke stadionu. Není čas ztrácet čas a taky Ignác, bez jakýkoliv problémů přeleze plot Grilcentra a začne místo prohledávat. Je to snad osud, nebo obrovská souhra náhod, ale ani ne po minutě prohledávání Ignác najde pod na jednom stolu vyrytý nápis, respektive písmeno a číslo: S9. Ignác nikdy nebyl žádný myslitel, ale fakt je ten, že i jeho nepříliš aktivnímu mozku tohle přijde jako ložená nápověda, a tak stůl prohledá s extrémní pečlivostí. Nakonec Ignác najde nápis: S9 je pod hřištěm.

Ignác si ještě jednou prohlédne nápis S9 je pod hřištěm. “Má to něco společného s blokem 9? Měl bych se pokusit sledovat chlápka, co přede mnou běží? Co kdybych se ještě zeptal vrátného?” přemýšlí tak intenzivně, jak jen to dokáže. Následně pozvedne svou hlavu směrem k slunci, pohlédne na rozzářenou jarní oblohu a povzdychne si. Možná, že tajnou hospodu nikdy nenajde. Nejspíš už nikdy nezaboří nos do pivní pěny čepované dvanáctky. Co naplat, že je hezky, když se blíží zkouškové období? Po pár vteřinách Ignác udělá to, co mu vždy bylo nejbližší. Vytáhne si ze svého baťohu lahváče a otevře ho o jeden ze stolů, tak, jak to dělal už tisíckrát. Ozve se uchu lahodící zvuk lupnutí a cinknutí víčka o zem. Náš hrdina si usrkne prvních pár kapek, které ochlazeny pobytem ve stínu jeho ruksaku připomínají stejnou úlevu, jako nalezení oázy v parné poušti. Rychlým pohybem se obrátí a spěšně se vydává stejnou cestou za postavou, kterou před několika málo momenty zahlédl. Buď jí nabídne druhého lahváče, nebo zlomí pár kostí. V obou případech se bude jednat o velkou legraci, přesně podle Ignácova vkusu.

Je to několik okamžiků a stejně to vypadá, jako by uplynula řada let od okamžiku, kdy Ignác okusil pár doušků piva. Když pak konečně přestane pít, napadneho onen spásný nápad. Poslední naděje na pivo ve skle s uchem. Vydává se za postavou. BOhužel se však zdá, že se mu ztratila z dohledu. Ignác sám a opuštěný zoufale hledí na přijíždějící policejní auta. Šance se zdá být ztracená, když tu najednou uzře něco zvláštního, a to že nějaká osoba leze do jednoho z výkopu, které jsou pravidelně rozmístny u každého jednoho hřiště. V tom to Ignácovi dojde a následuje onu osobu. Cesta po žebříku a najednou se ocitá naproti zvláštní chodbě, kterou by v kanalizaci čekal jen málokdo, ale už odtamtud je slyšet jakýsi lomoz. Pár dalších kroků a Ignác dojde, až k masivním ocelovým dveřím. Otevře je a do tváře ho udeří oslnivé světlo, pach cigaret a vůně piva. Krásná hospoda, z poloviny plná, přímo volá potom, aby Ignác usedl k jednomu ze stolů, jakmile tak učiní okamžitě mu na stůl přistane orosené pivo s dokonalou čepicí. Večer začíná.