Ignác se zvedne ze studené podlahy. Po vyslechnutí hlášení jakoby ho přepadl amok. Posilněn hrůzostrašnou představou posledního čepovaného piva bez rozmyslu a bez jakéhokoliv ohledu na své okolí vyběhne směrem z kulaté místnosti do jedenáctých dveří, které rozráží svými hrubými, ale stále lehce otupělými pěstmi.

Proběhne, a prudce se zastaví. Až v momentě, kdy se dveře zavřou si uvědomí, kde stojí. Před ním se otvírá známá chodba. Stojí na počátku chodby obdélníkového půdorysu, kde na konci první a na začátku třetí třetiny délky jsou vidět schodiště. Mnoho dveří po stranách. Sušáky na prádlo, na nichž se nachází nejrůznější směs oblečení - od spodního prádla po mikiny, nejrůznějších velikostí a barev. Z nejbližší místnosti se valí smrad (či vůně, záleží na tom, jak moc si libujete v pachu spálené čínské polévky).

Snad pár vteřin trvalo, než se Ignác vzpamatoval ze změny prostředí a onoho mdlého světla, jež každou strahovskou chodbu osvětluje. Potom si však všiml poměrně choulostivé situace. Stojí za zády dvojice mužů, kteří prochází od pokoje k pokoji, klepají na dveře a se slovy: „Dobrý večer, prosím předložte mi váš občanský průkaz,“ legitimizují jednotlivé obyvatele pokojů. Jak jsem psal výše, Ignác jim stojí přímo za zády, ale jak se zdá, zatím si ho dvojice můžu, z nichž jeden je menší než Ignác a druhý vyšší zhruba o hlavu a široký přibližně jak je Ignác dlouhý, nevšimli.

Ignác, neznaje příliš mnoho jiných řešení, než hrubé síly, se rozhodne, že vyjednávat s policisty nemá cenu. Rozhodne se využít své výhody a hodit nejbližší hasící přístroj, pokud je to možné, na menšího policistu a tím ho omráčit, zatímco s tím větším si pokusí poradí v pěstním souboji, ve kterém využije své zkušenosti z mnoha večerů hospodských bitek. Doufá, že mu stihne napálit svůj pravý hák dříve, než si všimne, co se stalo jeho kolegovi a nedejbože tasí třeba zbraň.

Se zuřivostí sobě vlastní Ignác vybíhá. V jedné chvíli popadne hasičák a v druhé už stojí před dvojicí mužů a chystá se akorát udeřit, když se menší policista otáčí. Nicméně Ignácův záměr vychází. Hasicí přístroj perfektně plní svou funkci a menší policista upadá do bezvědomí. Druhý vyšší policista, rozzuřen omráčením svého spolupracovníka, se vydává na zteč, těžko říct kde se to v něm vzalo, ale kopl Ignáce kolenem přímo mezi žebra, div že nebylo slyšet prasknutí. Bohužel pro druhého policistu, tato skutečnost Ignáce jen více rozzuří a ohání se hasícím přístrojem po druhé. Proud krve se vyvalí z nosu a tlouštík ustoupí o pár kroků dozadu. Ignác na nic nečeká a druhou ranou hasícího přístroje už definitivně tlouštíka omračuje. Souboj trval jen pár chvil, ale byl zuřivý. Ignác se drží za bolavá žebra. V jedné ruce stále drží hasící přístroj a rozhlíží se po nejvrchnějším patře nějakého Strahovského bloku. Co dalšího ho čeká?