Hráč: Ignác se zvedne ze studené podlahy. Po vyslechnutí hlášení jakoby ho přepadl amok. Posilněn hrůzostrašnou představou posledního čepovaného piva bez rozmyslu a bez jakéhokoliv ohledu na své okolí vyběhne směrem z kulaté místnosti do jedenáctých dveří, které rozráží svými hrubými, ale stále lehce otupělými pěstmi.

Vypravěč: Proběhne, a prudce se zastaví. Až v momentě, kdy se dveře zavřou si uvědomí, kde stojí. Před ním se otvírá známá chodba. Stojí na počátku chodby obdélníkového půdorysu, kde na konci první a na začátku třetí třetiny délky jsou vidět schodiště. Mnoho dveří po stranách. Sušáky na prádlo, na nichž se nachází nejrůznější směs oblečení - od spodního prádla po mikiny, nejrůznějších velikostí a barev. Z nejbližší místnosti se valí smrad (či vůně, záleží na tom, jak moc si libujete v pachu spálené čínské polévky).

Snad pár vteřin trvalo, než se Ignác vzpamatoval ze změny prostředí a onoho mdlého světla, jež každou strahovskou chodbu osvětluje. Potom si však všiml poměrně choulostivé situace. Stojí za zády dvojice mužů, kteří prochází od pokoje k pokoji, klepají na dveře a se slovy: „Dobrý večer, prosím předložte mi váš občanský průkaz,“ legitimizují jednotlivé obyvatele pokojů. Jak jsem psal výše, Ignác jim stojí přímo za zády, ale jak se zdá, zatím si ho dvojice můžu, z nichž jeden je menší než Ignác a druhý vyšší zhruba o hlavu a široký přibližně jak je Ignác dlouhý, nevšimli.