Hráč: Pomalu se probouzím, a ještě, než otevřu oči, udeří mě do nosu odporný pach zvratků. „Fuj, to je smrad!“ je první, co mi prolítne přes pysky. Pak si uvědomím, že neležím ve své posteli, ale na studené zemi. Posadím se, promnu si oči a pomalu se rozkoukávám. 10 dalších lidí, šavle v rohu místnosti, kocovina a 22 dveří. Najednou si uvědomím, že mám roztržený rukáv a když kouknu na ruku, vidím tam nespočet čárek propiskou, které indikují mou včerejší spotřebu v hospodě. Bolí mě hlava. Ideální čas na vyprošťovák. Sáhnu do bundy pro placatku a vyprázdním do sebe její obsah (tedy už jen to co tam od včera zbylo), ale i těch pár loků stačí na to, aby se mi zaostřilo vidění a z 22 dveří se stalo 11. Najednou se ozve hlas: „ Pozor, pozor! Do odvolání je vydán zákaz vycházení z vašich pokojů, dokud nebude uzavřena poslední tajná hospoda.“ Jediné co jsem pochytil je tajná hospoda a s ní spojené pivo, to je jediné co mě zajímá. Bezmyšlenkovitě volím třetí dveře z leva. Žene mě nezkrotná touha po pivu, ale vím, že se ještě musím stavit na pokoj doplnit placatku a cash.

Vypravěč: Proběhne, a prudce se zastaví. Až v momentě, kdy se dveře zavřou si uvědomí, kde stojí. Před ním se otvírá známá chodba. Stojí na počátku chodby obdélníkového půdorysu, kde na konci první a na začátku třetí třetiny délky jsou vidět schodiště. Mnoho dveří po stranách. Sušáky na prádlo, na nichž se nachází nejrůznější směs oblečení - od spodního prádla po mikiny, nejrůznějších velikostí a barev. Z nejbližší místnosti se valí smrad (či vůně, záleží na tom, jak moc si libujete v pachu spálené čínské polévky).

Snad pár vteřin trvalo, než se Robin vzpamatoval ze změny prostředí a onoho mdlého světla, jež každou strahovskou chodbu osvětluje. Potom si však všiml poměrně choulostivé situace. Stojí za zády dvojice mužů, kteří prochází od pokoje k pokoji, klepají na dveře a se slovy: „Dobrý večer, prosím předložte mi váš občanský průkaz,“ legitimizují jednotlivé obyvatele pokojů. Jak jsem psal výše, Robin jim stojí přímo za zády, ale jak se zdá, zatím si ho dvojice můžu, z nichž jeden je měří sotva sto padesát centimetrů a druhý vysoký zhruba stejně jako Robin ale široký tak že při pohledu z dálky nedokážete určit, zdali je širší nebo vyšší, nevšimli.