Boris si nejprve dřepne do typického squatu a pokusí se rozvzpomenout si, zda byl včera ve společnosti někoho, kdo se teď NEnachází mezi “zajatci”. Pak se zvedne a rozhlédne se po místnosti, přestože je místnost temná, nějaký zdroj světla tam přeci jen být musí, aby bylo možné vidět alespoň v šeru. Zaměří se tedy na to, odkud konkrétně světlo vychází. Dále se pokouší zjistit, z jakého materiálu jsou dveře, stěny, podlaha a strop. Nepůjde-li to zrakem, tak hmatem/zaťukáním.. V neposlední řadě si prohledá vlastní kapsy, zda mu zůstalo nějaké vybavení.

Když si Boris prohlíží jednotlivé lidi, nevidí nikoho s kým trávil včerejší večer. Ostatně vzpomínky na onen večer jsou stejně dost zastřené a tak vybavení si konkrétních tváří je celkem náročné. Při hledání zdroje světla zjistí, že jistá část světla vychází ze samotných dveří a pak je v místě, kde by měl být předěl stěna strop se nachází matná linka skomírajícího světla. Určit z čeho je strop je prakticky nemožné, i přes natažení je strop příliš daleko, ale vzhledem k tomu, že podlaha i stěna je vyrobena ze stejného tvrdého chladného a nic neříkajícího materiálu, nejspíš to bude i strop z toho stejného materiálu. Když zjistí vše co chtěl, začíná se ohmatávat a v kapse svých tepláků najde zapalovač a krabičku cigaret. V kapse bundy pak najde svoji kolejenku. Kde je peněženka nebo mobil, se bohužel nedá říct.

Ze své nové adidas teplákovky vytáhne objevený zapalovač, obejde místnost dokola a postupně si posvítí na jednotlivé dveře, zda v nich nenajde nepatrné rozdíly, jako třeba opotřebení, rýhy, nebo taky vůni, která spoza vychází. Hledá škvíry, nebo se snaží nakouknout pode dveřmi a zjistit, jestli se za nimi neskrývá něco, co by mu pomohlo rozhodnout se, jaké dveře si vybere. Všímá si také, zda mají dveře kliku a klíčovou dírku.

Pod světlem zapalovače si prohlédne kolejenku v kapse. Nebylo by to poprvé, kdy ji využil k počítání vypitých panáků a dalších důležitých poznámek. Ještě zkontroluje reakce ostatních a jak si vedou v objevování stop oni.

Když Boris najde krabičku s cigaretami, okamžitě si jedno cigárko zapálí. Uklidněn příjemnou dávkou nikotinu, která trochu zmírňuje jeho kocovinu, se snaží vybavit si přecejen nějaké vzpomínky na včerejší noc. Zahledí se do obláčku dýmu a všímá si, zda není unášen okolním vzduchem a případně odkud a kam tento vánek směřuje.

Protože vidí že průvan v místnosti není žádný, boris opatrně projde kapsy spících hráčů začínaje u nejslaběji vypadajicího a vezme vše, co najde. Poté otevře dveře číslo 9 a pokračuje.

Jak prochází Boris mezi spícími jednotlivci nachází nejrůznější věci, mimo několika krabiček cigaret, zapalovačů, nejrůznějších druhů, tak nachází stovku, plechovku jedenácti stupňového piva, ale to nejzajímavější je nález švýcarského nože. Během toho si pak začne vzpomínat na včerejší večer, kde na chodbové párty slyšel, jak se nějaká skupina domlouvá, že se půjdou dopít do Sekce devět. No a zaslechl že by se měla nacházet někde v podzemí. Více si však už opravdu vzpomenout není schopen. Poté se rozhodne projít devátými dveřmi. Projde a okamžitě se zastaví. Až v momentě, kdy se dveře zavřou si uvědomí, kde stojí. Před ním se otvírá známá chodba. Stojí na počátku chodby obdélníkového půdorysu, kde na konci první a na začátku třetí třetiny délky jsou vidět schodiště. Mnoho dveří po stranách. Sušáky na prádlo, na nichž se nachází nejrůznější směs oblečení - od spodního prádla po mikiny, nejrůznějších velikostí a barev. Z nejbližší místnosti se valí smrad (či vůně, záleží na tom, jak moc si libujete v pachu spálené čínské polévky).

Snad pár vteřin trvalo, než se Boris vzpamatoval ze změny prostředí a onoho mdlého světla, jež každou strahovskou chodbu osvětluje. Potom si však všiml poměrně choulostivé situace. Stojí za zády trojice mužů přičemž v jednom pozná jednoho z lidí se kterým ležel v oné podivné místnosti, ten se poté vydává po schodech dolů a dvojice se rozchází k nejbližším dveřím do pokoje a klepají na dveře. Jak jsem psal výše, Boris jim stojí přímo za zády, ale jak se zdá, zatím si ho dvojice můžu, z nichž jeden je měří sotva sto padesát centimetrů a druhý vysoký zhruba stejně jako Boris ale široký tak, že při pohledu z dálky nedokážete určit, zdali je širší nebo vyšší, nevšimli.

Boris zkušeným okem rváče zkusí nejprve vidět nějakou slabinu na každém z dvojice, která by mu v případném boji dala výhodu. Poté opatrně, aby neudělal moc hluku zkusí v nepozorovanou chvíli, kdy mu dvojice nevěnuje pozornost projít nejbližším schodištěm směrem do podzemí hledat takzvanou Sekci 9. Předtím než opustí schodiště směrem dolu se zastaví a věnuje pozornost klepání dvojice na dveře, poslechne si jejich případnou konverzaci (ať mezi sebou či s domácími obyvateli). Klíčová slova na která se snaží zaměřit je hospoda, pivo, sekce 9 (atd.) Pokud by se mu dvojice pokusila zabránit v cestě, pokusí se je zastrašit svým mateřským jazykem a hrubou nesmlouvavou grimasou, boris se skutečně nebojí boje a pokud by viděl že není jiná možnost, využije ji spolu s předem připravenou slabinou na každého z nich.

Je to jen několik okamžiků, kdy si Boris své dva policisty prohlíží, a ačkoliv u menšího z dvojice žádnou slabinu neobjevil, u druhého ji vlastně nejde přehlédnout. Dá se očekávat, že ten tlustý policista bude sotva nějak zvlášť rychlý. Boris se potichu krade a díky své obratnosti se dostává na schodiště a postupně z něj sejde. Co je skvělé, je skutečnost, že v tomto patře na žádnou hlídku nenarazil, nicméně o schodiště níž to už je jiná. Ještěže Boris tak pečlivě naslouchal okolí, a ačkoliv na nějaké informace zrovna štěstí neměl, tak zaslechl hlas hlídky a jejich slova: “Dobrý den, ukažte mi prosím váš občanský průkaz.” Ho naštěstí upozorní na další hlídku. Několik okamžiků vyčkává, ale pak se rozejde a i nyní dokáže hlídku obejít a to tak šikovně, že zamíří přes chodbu a dostane se ke schodům vedoucím k Bastlírně, kde doufá že snad najde nějaké další vodítko. Není to těžké - poslední hlídku obešel bez povšimnutí, jelikož ta se akorát začala vybavovat s mužem, kterého už Boris jednou zahlédl ve vyšším patře. Boris sejde do Bastlírny a tam nachází zavřené dveře do obou místností.

Takhle nějak ty dveře vypadaly, ale nyní jsou plné samolepek a je na nich nějaký display. Co Boris udělá dál, to je ta správná otázka. Dosud však nic o sekci devět nezaslechl.